Probudila jsem se dnes dříve a měla krásný pocit dočerpání. Bylinkový čaj, trochu jógy a procházka v mrazu s Bru. Nádech a výdech. Pocit vděčnosti za dnešní den. Přemýšlím dnes nad možností volby. Nad schopností být bdělým pozorovatelem a místem, kde vnímám absolutní klid.
Kolikrát jsem je viděla. Zlomené a utrápené duše. Kolik příběhů jsem vyslechla. Těch, které byly plné zranění, ublížení a zármutku. Za ty roky čím dál tím jasněji vnímám, jak jsou naše duše křehké. Jak málo stačí, abychom zůstali zlomení, v křivdě i uzavřeném srdci.
V našem vztahu zavládl chlad. Uzavřeli jsme se a nejde to zpět. Jdeme spolu, ale každý sám. Jak bolestivé. Když jsme ve vztahu, a přitom jsme sami. Málo si povídáme, jsou z nás chladní cizinci ve vlastním partnerství.
Včera jsem měla konzultaci s mojí, moc milou, klientkou, se kterou jsme se dostaly k tématu prožívání štěstí ve vztahu.Kdo je vlastně zodpovědný za to, že jsem v partnerství ne/šťastná? Je to práce obou partnerů, nebo je to čistě naše zodpovědnost?
Někdy jsem tomu říkala „kuchyňkový efekt“, někdy „žabomyší války“. Scházeli se ve skupinkách, pomlouvali a stěžovali si. Na partnery, na vedení, kolegy, přátele…
Představte si, že právě teď zpochybníte všechna vaše rozhodnutí, nastavené pravdy a návyky, které v sobě nosíte i je každodenně používáte. Zatřesete sami sebou v základu a dovolíte si na svůj život i svět koukat novýma očima.
Jsem na víkendovém školení a sedím v sále s další stovkou lidí. Hlavní speaker nám ukazuje na prezentaci své sny a cíle na další roky jeho života. Zámek, dům u moře, privátní letadlo, vlastní politická strana a nějaký ten miliardový byznys.
Tak jo. Dnes je mi 37. Třicet-sedm. Jasně, je to jen číslo, ale… ať chcete, nebo ne, stejně se pozastavíte. Ono nás to číslo nutí bilancovat a přemýšlet. Je to přece úplně přirozené, a mnohdy velice ozdravné. Nebo ne?
V minulosti se mi příčilo nosit dlouhou sukni a být před mužem slabou, křehkou květinou. Naštěstí se ale ze mě nikdy nestala feministka, která by muže nenáviděla. Ty naopak ráda mám 🙂 Pravdou je, že jsem dlouhé roky hledala určitou balanci mezi tím, jak být ženou, i když podnikám a starám se sama o sebe.
V minulém týdnu jsem ukončovala poměrně zásadní etapu života a věděla jsem, že jednoho dne tento finální konec přijde. Připravovala jsem se na něj delší dobu a cítila, že právě tahle změna, konec, nesmazatelně změní můj budoucí život. Sama jsem změnu iniciovala, protože si ji má duše žádala. Věděla jsem, že musím skočit, i když […]