Byl to jen okamžik. Jako by se vám po letech poskládalo puzzle, zacvaklo všechno do sebe. Najednou jsem se cítila doma. Byla jsem v bezpečí svého vnitřního světa a také jsem plně vnímala moudrost mého těla.

Ty roky práce na sobě, terapií, změn myšlenkových vzorců… to všechno najednou zaklaplo do sebe, propojilo se a integrovalo.

Mé tělo. 

Bylo dříve tak vyčerpané. Bylo schoulené a smutné. A tak jsem často prožívala smutek s ním. Plakala a také se mu hodně omlouvala. Byla to moje vina. Toužila jsem po dokonalosti. Prahla po iluzi, kterou vytvořila moje mysl. Ignorovala žádosti mého ženství. Nerespektovala intuici. 

A tak mé tělo promlouvalo. 

Atopické ekzémy. Zápaly plic. Hormonální nerovnováha. Bolesti beder. Chronická únava. Kašel. Ztráta menstruace. 

Promlouvání mého těla se pro mě stalo tím nejlepším navigačním systémem. Jasným ukazatelem, jestli je má duše šťastná, nebo ne. A jestli se sama k sobě chovám s láskou a respektem. 

Před lety jsem změnila svůj život od základu. Opustila kolektiv, který mi neprospíval. Změnila své podnikání tak, abych se nevyčerpávala. Našla si muže, který mě miluje v mé hloubce. Odešla bydlet do přírody. Našla si pohyb, který s mým tělem zcela souzní. Naučila se více plout a méně hrotit. 

A tak se teď mé tělo raduje. A já s ním. Stále se snažím mu naslouchat a dávám mu vše, co potřebuje.Výživu duchovní, emoční i hmotnou. Protože, je to přece mé tělo. Můj koráb, díky kterému tady moje duše pluje a užívá si pozemského života. 

A jak promlouvá tělo k vám? Je pro vás také velkým učitelem a jste k němu citliví? 

Vaše 

Lenka Černá