Byl to kouzelný okamžik. Stála jsem na nábřeží a zapadalo slunce. Po vodě plulo pár zvědavých labutí, ale jinak to místo objímal klid. Nadechla jsem se, zavřela oči a vychutnávala si opojný pocit štěstí. Ten pocit kdy víte, že je všechno v naprostém pořádku, jste se správnými lidmi na správném místě.

Takové momenty miluji, a snažím se je vyfotit do své paměti, uložit do bezpečí své mysli a uzamknout do skříňky někde v hloubi své duše.

Kde se vlastně štěstí bere? A má smysl se za ním hnát, nebo jen stačí na něj trpělivě čekat? Já jsem se naučila netlačit. A žít tak, aby těch pomíjivých okamžiků štěstí bylo co nejvíce.

Mám své čtyři největší zdroje, o které se s vámi chci podělit.

Vztahy

Je to mé číslo jedna a vždy bude. A je to určitě má celoživotní snaha, mít harmonické i láskyplné vztahy s mým blízkým okolím. Ať je to můj partner, rodiče, přátelé i pes… Miluju okamžiky, kdy jsem v kruhu svých blízkých a plně vnímám tu velkou dávku štěstí a lásky.

Jsem plně přesvědčena o tom, že kdo nezažije pocit hluboké lásky a souznění, jako kdyby nežil. A všechny peníze světa jsou vám k ničemu, když vedle sebe nemáte někoho, pro koho jste nejdůležitější na světě.

Pokud se vám ve vztazích nedaří, vstupte do mého online koučinkového programu: 7 kroků k získání vědomého a šťastného partnerství . Společně to zvládneme!

Návraty do přítomnosti

Byla jsem a někdy i stále jsem – věčný řešitel. Citlivka, které nejsou druzí jedno a má poměrně krutou sebereflexi i strachy z banálností. Mysl bloumala v minulosti a vytvářela katastrofické scénáře do budoucnosti. Těkala sem a tam, dusila a svírala.

A potom mi došla jednoduchá věc. Minulost je pryč a zítřek mi nikdo neslíbil. Mám k dispozici dnešek, vlastně vždycky, i zítra (jestli mě chápete:)

A tak dýchám a užívám si přítomný okamžik. Často si připomínám, že jsem v úplném bezpečí a vše se děje, jak má. Skrze smysly nasávám přítomnost a odměnou je pocit štěstí. Že tu jsem, mohu žít a dýchat.

Vděčnost, pokora a víra

Věčná nespokojenost je morem, který zničí sebemenší zárodek pocitu štěstí. Znám mnoho bohatých, co se mračí a doma se choulí do beznadějné kuličky neštěstí.

Na mojí nespokojenou mysl tu mám tři zbraně, které často vytahuji. Každý den vstávám s vděkem a usínám s vděčností. Připomínám si, jak je úžasné když mám zdánlivě tak banální věci, jako zdravé nohy a teplou postel. A když přijde lekce, je tu pokora. Můžu se vztekat, ale pak stejně skloním hlavu a pokorně přijmu vše, co do mého života přichází.

Věřím. Ve tvůrce, boha, vyšší sílu..nazvěte si to, jak chcete. Protože mi víra ve vyšší dobro dodává pocit, že nebudu nikdy sama. Že tu mám oporu, jsem dcerou svého otce i toho nahoře. A právem víra je zdrojem obrovské zásobárny štěstí. Pro mě, nikomu z vás jí nenutím:)

Pohyb

V naší rodině se pořád chodí, i chodilo. A mně to zůstalo. Moje máma má vrtuli, já taky. Když je špatně, jdeme na kyslík. Když se přejíme, jdeme na kyslík. Ráno jóga, trochu to všechno posílit a vyladit. Ať je také na co koukat, že? 🙂

Pokaždé, když medituji po hodině jógy, ten svlažující pocit štěstí je až neuvěřitelný. Když se tělo hýbe, proudí i energie. A proudí i pocit štěstí.

A jaké zdroje máte vy?

Vaše Lenka