Potřebujete udělat zásadní rozhodnutí, ale nedokážete se, lidově řečeno, rozhoupat. Kdykoliv se rozhodnete pro jednu variantu, po chvíli ji znegujete a vracíte se stále do stejného bodu. Ve svém přemýšlení se beznadějně cyklíte a nevíte, jak z bludného kruhu ven. 

Jakým směrem se vydat? A je lepší naslouchat své intuici i pocitům, nebo je lepší jít racionální, logickou cestou?

V mé praxi se často setkávám s tím, že se moji klienti nejsou schopni rozhodnout. Většinou je trápí nerozhodnost ve vztahové oblasti, ale nejsou výjimkou i profesní či finanční rozpory. V dnešním článku bych vám chtěla vysvětlit, proč se nám často nedaří správně, a hlavně v souladu se sebou, rozhodovat. A také se zaměříme na to, jakým způsobem se v rozhodování vylepšit, získat zde zdravé sebevědomí. 

Logika versus emoce

Ano, to je skutečná příčina toho, proč se nám často nedaří jasně a pohodově rozhodovat. Emoce nám velí jít jednou cestou, racionalita druhou. Jakou cestou se tedy vydat? A není příliš nebezpečné nebo sobecké jít směrem, který je primárně v souladu s mými tužbami? Mnoho mých klientů se v minulosti rozhodlo jít cestou logiky a společenského souhlasu. Vzali si protějšek, který se líbil jejich rodičům a zapadal do škatulky “vhodný partner/ka”. Vystudovali školu, která měla potenciál pro budoucí kariéru. A tak bych mohla pokračovat dále, a dále.

Problém je však v tom, že naše racionální rozhodnutí, pokud nejsou v souladu s našimi tužbami, nás dovedou do šedého života, ve kterém necítíme naplnění a radost.

Ano, náš život vypadá zvenku v naprostém pořádku, mnozí nám jej mohou dokonce závidět! Otázkou však zůstává, jak se v takovém životě cítíme a zda v této racionálně zvolené variantě vnímáme vnitřní radost i naplnění.

Možná si teď říkáte: “Dobře, ale když se budu orientovat jen svým srdcem a tužbami, nedopadnu ještě hůře?” Je mi naprosto jasné, že máte z emočních a intuitivních rozhodnutí strach. Je to zcela přirozené, protože na takový způsob rozhodování nejsme navyknutí a od dětství jsme vedeni k racionálnímu způsobu smýšlení i života. Primárně se nesoustředíme na to, co chceme, ale na to, co bychom měli a musíme. 

Chtěla bych vás v každém případě ujistit, že správnou cestou není rozhodování na základě okamžitých emocí, bez rozmyslu. To je druhý extrém, který nás také nemusí přivést do života v radosti. Je zapotřebí hledat balanci! 

Uf, teď se vám nespíše ulevilo, že? Pojďme si v tom tedy udělat pořádek.

1. Pro naše správné rozhodnutí je velice důležité, aby bylo v souladu s racionalitou i emocionalitou.
2. K tomu je však zapotřebí, abychom znali nejen své racio a logičnost, ale i své emoce.
3. A také je nutné, abychom se zbavili svých negativních Emočních rovnic, které nosíme v našem podvědomí.

Protože právě negativní emoční naprogramování nám může bránit v tom, abychom se rozhodovali v souladu s naším životním záměrem. Potřebujeme si tedy udělat pořádek ve svém podvědomí a nastavení z dětství, abychom našim emocím rozuměli, a byli schopni dělat správná rozhodnutí. 

Pamatujte si, že kdykoliv máte rozpor mezi emočním a racionálním smýšlením (hlava chce jít jedním směrem, srdce druhým), znamená to, že v sobě nosíte negativní emoční naprogramování. A to je zapotřebí objevit i pročistit tak, aby pracovalo pro vás! 

Pokud vás tedy čeká zásadní rozhodnutí, a vy se cyklíte stále dokola, udělejte si nejdříve pořádek ve svém emočním naprogramování a zmapujte si své podvědomí. Můžete to zvládnout i pomocí mého online kurzu “Generální úklid života”, nebo se objednejte na osobní konzultaci s mým týmem koučů.

Následek nevhodné výchovy

Dalším aspektem, proč nejsme schopni se rozhodovat, je nedostatečná důvěra v sebe, svou hodnotu i názory. Jak je možné, že je někdo tak sebejistý a dobře ví, co je pro něj dobré? A proč někteří z nás neustále pochybují o svých kvalitách, i když vykazují skvělé výsledky?

Ano, opět jsme u našeho naprogramování, které si neseme z doby našeho dětství a dospívání. Zkuste se zamyslet nad následujícími otázkami:

• Jakým způsobem mě rodiče hodnotili a kdy přicházela pochvala?
• Srovnávali mě rodiče s ostatními a chtěli po mě co nejlepší výsledky?
• Podporovali mě moji rodiče v tom, co mě bavilo? Nebo mě nutili do aktivit, které jsem nenáviděl/a?
• Dostával/a jsem tresty, kdykoliv jsem udělal/a něco špatně?
• Dávali mi rodiče najevo, že jsem pro ně důležitá a přijímají mě v přirozenosti?
• Zkuste si na zodpovězení otázek udělat čas a uvidíte, že si mnoho uvědomíte.

Když nás rodiče například srovnávají s ostatními, a dávají druhé jako vzor, získáme tak přirozeně pocit méněcennosti. Dříve či později si také začneme myslet, že druzí ví vše lépe, než my a tak se orientujeme primárně jejich názorem. Neumíme si tak vytvářet vlastní, a zde začíná bludný kruh jménem nerozhodnost.

Rodiče by ve svém dítěti měli probouzet zcela opačné pocity. A těmi je víra ve své vlastní názory i schopnosti, zdravá sebeláska i úcta k druhým. Ano, mohu se nechat inspirovat druhými, ale není přece nejdůležitější, v čem se já osobně cítím dobře? Když si uvědomím, co je pro mě dobré a laskavě si prosazuji svá přání i tužby? 

Stejně tak je pro naše rozhodování destruktivní perfekcionismus, který je opět následkem nevhodné výchovy. Máme v sobě vnitřně zafixováno, že musíme být nejlepší (a dvojka je přece špatně), a to je poté rozhodování mnohem těžší. Nesmíme přece chybovat a za chybu může přijít trest! I takové programy v sobě nosíme, a je zapotřebí se jich zbavit. Jinak se nikdy nebudete rozhodovat lehce, v souladu se svými tužbami.

Zaručený postup, jak se správně rozhodovat

A na závěr tu pro vás mám postup, který vám v rozhodování může pomoci:

1. Ujasněte si, jaké podvědomé emoční programy v sobě nosíte. Pročistěte si své emoční podvědomí, které vás ovládá, ani o tom nevíte. Můžete pomocí mého kurzu “Generální úklid života” nebo při konzultacích s námi.
2. Přijměte, že pro váš život je důležité, jak se cítíte. Není to jen o racionalitě, ale i emocionalitě. Sice se můžete rozhodnout na základě logiky, ale jak se ve výsledku budete cítit? Není jedno, co si bude myslet okolí? (oni váš život žít nebudou!)
3. Hledejte tedy při rozhodování polohu, která bude v rovnováze mezi vaší logikou a emocemi. Není dobré potlačit ani jednu ze složek naší osobnosti. Naše pocity nám často velí jít cestou, která se může zdát bláznivá, ale není to jedno? Hlavní je, když nám v ní bude dobře! 
4. Z hlediska racionality si napište, co pro vás budou jednotlivé cesty znamenat. To je praktická část rozhodovacího procesu.
5. Z hlediska emocionality si udělejte jednoduché cvičení:

Sedněte si a mějte pro sebe chvíli klidu. Zavřete si oči a prodýchejte se, nalaďte na svůj dech. Vezměte si všechny varianty rozhodování, budeme si prociťovat jednotlivé cesty. Vezměte si první variantu a přesuňte se do budoucnosti. Jak se budete cítit? Budete šťastní? Jaké emoce i pocity vnímáte na svém těle?

Vezměte si další variantu a udělejte stejné cvičení… jak se budete cítit, jaké emoce prožíváte, co vám říká vaše tělo?

Takto si meditačně projděte všechny varianty a u každé si zapište, co přesně jste cítili i co vám říkalo tělo.

U jaké varianty jste se cítili nejlépe? Právě ta je nejvíce synchronní s vámi, a měli byste se jí rozhodně držet!

A co říci závěrem?

Vím, že někdy může být naše rozhodování doopravdy náročné. Já sama jsem často váhala, jakou cestou jít, ale od té doby, co naslouchám svým pocitům a intuici, můj život je mnohem snadnější. Mám zkušenost s tím, že když jsem se snažila vše “urvat logikou” a natlačila jsem se do rozhodnutí, které mně pocitově nesedělo, vždy to dopadlo špatně. A tak jsem usoudila, že přece jen bude lepší, když začnu zcela naslouchat svým pocitům, emocím i intuici. A víte co? Moje životní cesta je od té doby mnohem pohodovější i šťastnější. I když se druhým může často zdát bláznivá, přinejmenším netradiční 🙂