Napsala: Jana Vašáková, spolupráce s Lenkou Černou
Na výchově se jako rodiče obvykle shodneme, dlouhé diskuse však vedeme na téma jídlo a děti. Proč je pro nás mámy tak těžké pustit táty do kuchyně a proč by se muži měli více zapojit do stravování našich potomků?
Je to dáno přírodou, že jsou ženy živitelkami rodiny. Někdy si tuto roli natolik osvojíme, že se nenecháme nikým zastoupit. „Když byla Bára malá, neměl jsem bohužel čas a možnost zabývat se tím, co jí. To bylo zcela v režii její maminky,“ vypráví David, kuchař a otec dnes již téměř dospělé dcery.
Co když se však stane něco nečekaného, a role se vymění? Musí nás pak nutně zastoupit babička, nebo bude tatínek natolik odvážný, že se pustí do vaření? Chybu, kterou my ženy často děláme, je nedůvěra v naše partnery, co se stravy dětí týká. Někdy stačí dát jim ty správné instrukce, položit na stůl kuchařky pro nejmenší a nechat je, ať se s tím vším poperou po svém. Nebo jim podat pomocnou ruku a zapojit je do přípravy třeba takové večeře.
„Záleží vždy na tom, zda se danému tatínkovi chce. Není totiž nic horšího, než když muže do takových činností nutíme a oni je poté dělají s nechutí. Znám ale spoustu mužů, kteří vaří rádi a nepouštějí naopak svou milou do kuchyně. Zkuste tedy partnerovi navrhnout, jestli by nechtěl pomoci,“ říká kouč na mezilidské vztahy z Life Clinic Prague Lenka Černá.
Rozdílné názory se doplňují
My mámy máme pár zlozvyků, které si někdy ani nepřipouštíme. Třeba to, že jsme striktní ve svých názorech a nejsme ochotné připustit si možnost, že ne vždy to prospěje samotnému dítěti.
Příkazy, zákazy a jiné doprovodné aktivity udržující zdravý vývoj a růst našich dětí na ně můžou mít někdy opačný výchovný efekt. Ve finále bude naše ratolest toužit po zakázaném ovoci a při první příležitosti doslova „stláská“, co může. Ovšem pokud bude vědět, že existuje i jídlo, které není příliš zdravé, ale jednou za čas neuškodí, naučí se jej dítě samo rozlišovat a nebude se jím přejídat.
Důležité je však dohodnout se s otcem dítěte dopředu na jistých pravidlech, která by vyhovovala oběma stranám, nebo je alespoň neřešit před potomkem. „Pokud má tatínek odlišný názor na výživu a jídlo než matka, záleží také na tom, jak to dítěti podává. Já si myslím, že by rodiče měli být ve výchově jednotní, protože jinak to dětem způsobuje v hlavě pěknou paseku,“ upozorňuje Černá.
Zdravá výživa očima tatínka
Muži mají spíše bílkovinný metabolismus, to znamená, že se zaměřují především na maso. My ženy jsme spíše sacharidové typy, jíme hlavně zeleninu, ovoce, a když maso, tak to libové a světlé. Proto nám představa šťavnatého bůčku nedělá příliš dobře.
Trpíme, když naši synové odmítají jíst zeleninu a někdy to dáváme za vinu jejich otcům. Proto apeluji na vás muže: pokuste se potlačit před dětmi svou nechuť k některým druhům jídla a vysvětlete raději své ženě někde stranou, aby vám to či ono na talíř nedávala. Kompromisy mají své kouzlo, a děti jsou schopné pochopit ledasco, když jim to správně vysvětlíme.
Nerada bych však dávala všechny tatínky do jednoho pytle. Znám i takové, kteří naopak řeší stravu svých dětí někdy více než jejich ženy. „Do výživy svého syna jsem se aktivně zapojil, když mu bylo asi tak rok a půl a ke zdravé výživě se stavím čelem.
Stačí mi zajet k sestře do Ameriky a je mi hned jasné, proč by měli lidé dbát na to, co jedí. Na druhou stranu ani Filipovi sem tam nezdravé jídlo neodpírám. Když chce hranolky, má je mít. Ovšem, když vařím já, tak mu je udělám maximálně jednou za půl roku. Má moc rád těstoviny, rizoto, jí také luštěniny, lososa, olivy a saláty,“ popisuje situaci Dan, otec čtyřletého Filipa a osmiměsíčního Davida.
Vztah k jídlu se věkem mění
Až děti přestanou být závislé na mateřském mléku a narostou jim všechny zoubky, ukažte jim, tatínkové, co v kuchyni dokážete. Dobré je si uvědomit, že chutě i vztah k jídlu se u dětí věkem mění.
Kopírují své rodiče a sourozence. Zároveň si však hledají svou vlastní cestu. To, jestli bude plná sladkostí, tučných a smažených věcí, perlivých sladkých nápojů a následných diet a hladovek, záleží hlavně na přístupu rodičů. Pokuste se jim ukázat, že jídlo nejsou jen polotovary, ale především kvalitní suroviny. Že společné posezení u stolu je událost, která v budoucnosti může ovlivnit jejich vztahy, pracovní poměry nebo je alespoň donutí k zamyšlení nad tím, co jedí.
A v neposlední řadě myslete na jejich zdraví. Stejně tak jako se Řím nepostavil za jeden den, buďte i vy trpěliví. „Primárně bych při přípravě jídla hleděla na to, co v první řadě chutná dítěti a ne jeho rodičům. Třeba bude mít rádo zcela něco jiného než oni,“ upozorňuje Lenka Černá. A to potvrzuje i kuchař a tatínek šestnáctileté Báry David: „Až teprve v pubertě s námi dcera začala jíst téměř všechno. Jediné, co jí stále nechutná, jsou houby.“ Na závěr jedno moudro: Nenuťte děti konzumovat nic, co byste sami nejedli, a respektujte to, co jim chutná a vám ne.