Jsem na víkendovém školení a sedím v sále s další stovkou lidí. Hlavní speaker nám ukazuje na prezentaci své sny a cíle na další roky jeho života. Zámek, dům u moře, privátní letadlo, vlastní politická strana a nějaký ten miliardový byznys.

Cítím čím dál tím větší tlak na hrudníku. Začínám se na té tvrdé židli vrtět a mám chuť utéct ze sálu pryč.

Jako bych viděla sama sebe před 15 lety. Ty seznamy byly tak podobné! I já jsem chtěla zámek ve skalách, dům u moře a privátní letadlo. A také jsem ve svém seznamu přání měla vedení masy lidí, celosvětový vliv i miliardový podnik.

Nakonec jsem ze sálu neutekla. A jen pozorovala své myšlenky i reakce těla na to, co mi dříve bylo tak blízké a teď ve mně spíše vyvolávalo odpor, lítost i vztek.

Ksakru, proč se najednou cítím tak špatně?

Po chvíli jsme v publiku dostali jednoduchý úkol. Napište si i vy své vize a cíle na dalších deset let.

Vzala jsem tužku a koukala na prázdný list papíru.

Pořád nic!

Já nevěděla, co tam mám napsat! Já! Ta, která vždy milovala své vize a cíle!

A tak jsem se začala trochu bát.

Jak je to možné, Leni? Proč najednou nechceš tu miliardu, privátní letadlo a celosvětový dosah? A co ten zámek, nebylo by to fajn?

Není to s tebou celé špatně? Neměla bys své sny oprášit a znovu se pořádně pustit do práce i miliardových projektů? Nezatuhla jsi někde a nestárneš už?

Tlak na hrudníku se zvětšoval.

A potom najednou přišel velký AHA MOMENT. Možná největší v mém životě.

Ruka se přirozeně začala pohybovat a já psala první písmenka.

Aha.

Mojí vizí pro dalších deset let jsou evidentně úplně jiné věci.

1. Chci být zdravá, šťastná a cítit vnitřní klid.
2. Přeji si zdraví i radost pro celou mou rodinu, se kterou chci trávit co nejvíce času.
3. Chci mít stále pro koho vařit a péct.
4. Chci se obklopovat inspirativními lidmi a mít stejně vibrující přátele.
5. Chci žít v domě, který je v přírodě a nabídne mé rodině zázemí, bezpečí i klid.
6. Toužím po další knize, která bude pomáhat těm, kteří jsou na to připraveni.
7. Chci mít kolem sebe své psy a zvířata, které z celého srdce miluji.

A teď mi řekněte…

Je to málo? Nebo… je to méně, než chtít miliardu a měnit planetu?

Jsou mé cíle nízké, fádní nebo obyčejné?

Jsem troufalá a tvrdím…Naopak.

Jsou to sny a cíle, do kterých jsem jako lidská bytost musela duchovně dorůst. Nejsou ani lepší, ani horší, než chtít miliardu. Jen jsou prostě jiné.

Potřebovala jsem si zažít nemoc (vlastní i v rodině), abych byla vděčná za zdraví (svoje i blízkých).

Musela jsem si projít vnitřním bojem, abych toužila po klidu a byla za něj neskonale vděčná (ano, znovu vděk!).

Zažila jsem si ukrutnou samotu, aby mi stačilo ke štěstí vařit a péct pro své přátele i rodinu.

Takže. Dnes jsem na sebe doopravdy pyšná. Tak jinak, hezky a mile.

Ušla jsi pořádný kus cesty, Leni.

A své současné sny, cíle, zkušenosti i vědomosti… bych… světe div se…ani za tu miliardu nevyměnila.

A jaké máte sny a cíle vy?

Vaše

Lenka

P.S. Ta fotka je z dnešního povalování se v trávě. Bylo mi tam moc hezky a byla jsem ve svém vnitřním domově. Šťastná a klidná.

P.S.2 : Celý víkend byl pro mě neskutečně přínosný a zmíněný řečník David je pro mě velice inspirativním člověkem. Patří mu jedno velké díky, i za takové aha-momenty!