V našem vztahu zavládl chlad. Uzavřeli jsme se a nejde to zpět. Jdeme spolu, ale každý sám. Jak bolestivé. Když jsme ve vztahu, a přitom jsme sami. Málo si povídáme, jsou z nás chladní cizinci ve vlastním partnerství.

Na začátku to byla láska až za hrob. Ta, která hory přenáší. A pak někam, tak najednou, zmizela.

Nebo?

To my ji ztratili, sami jsme to dovolili.

Báli jsme se otevřít své srdce, když zrovna krvácelo. Měli jsme hrůzu před tím druhým stát v emoční nahotě. Nedovolili si plakat a sdělovat bolesti, které nás uvnitř sžíraly.

Ale.

Láska je o zkušenosti.

Láska je o překonávání ega.

Láska je o ochotě se obnažit.

Láska je o píli a vytrvalosti.

Láska je o úctě a naslouchání.

Láska je o odvaze vidět se v té největší temnotě, v zrcadle toho druhého.

A jedno vím doopravdy jistě.

Skutečná láska roste z ochoty se plně otevřít a růst. Z touhy se očistit od starých ran, které nám ten druhý, často nevědomky, otevírá.

Držím vám všem na cestě lásky palce. Nebojte se růst a otevírat své srdce. Odvážnému štěstí, a i láska, přeje.

Vaše

Lenka Černá