Tak jo. Dnes je mi 37. Třicet-sedm. Jasně, je to jen číslo, ale… ať chcete, nebo ne, stejně se pozastavíte. Ono nás to číslo nutí bilancovat a přemýšlet. Je to přece úplně přirozené, a mnohdy velice ozdravné. Nebo ne?

A moje myšlenky?

• Žiju správně?
• Kolik jsem toho dokázala a stihla? Je to málo nebo moc?
• A co vlastně dál chci?
• Neměla bych ještě před čtyřicítkou udělat něco, na co už si potom netroufnu?
• Díky čemu jsem vlastně šťastná? Co je vlastně mým klíčem?

Ano, poslední otázka o klíči ke štěstí mě zastavila. A právě o ní je můj narozeninový článek. 

Ráno mi můj bývalý manžel ( kromě přání samozřejmě 🙂 napsal, že jsme oba dva neskuteční “přemýšlelové”. A já mu dávám za pravdu. Výhodou je, že když jste takový věčný “přemýšlel”, můžete z toho napsat třeba moudrý článek a sdílet s druhými své myšlenky, které mohou být inspirativní.. 🙂

Tak tedy.. na co jsem přišla? 

Mým prvním klíčem ke štěstí jsou vztahy

Myslím tím harmonické a blízké vztahy. Když vám na narozeniny zavolá kamarádka, máte se o koho pořádně opřít a hlavně, máte vedle sebe (byť) jednoho, jediného, člověka, pro kterého jste nejdůležitější na světě. Velice krásně to řekla Susan Sarandon ve filmu “Shell we dance” : “Každý z nás potřebuje mít někoho, kdo bude svědkem našeho života”.

Nikdo z nás totiž nechce být sám. Je to palčivý, trýznivý pocit, který bych nepřála ani největšímu nepříteli. Každý z nás si naopak ve skrytu duše přeje, aby byl bezmezně milován i byl alespoň pro jednoho člověka na této planetě důležitý. Souhlasíte se mnou? 

Můj další klíč ke štěstí? Kontakt s tělem…

A tím myslím pochopení, propojení a komunikace s tím moudrým systémem, kterého si často vůbec nevážíme a bereme ho jako absolutní samozřejmost. Vědět, co se v něm děje a co přesně potřebuje. Věřím, že v těle sídlí naše duše a jsou to fakt velcí parťáci. Duše nám skrze tělo jasně říká, jestli jdeme správnou cestou, zda nám určitý vztah škodí nebo nás skrze pocity blaženosti směruje do šťastných zítřků.

To nejhorší, co se nám může stát, je odpojení se od naší vnitřní moudrosti. Když přes všechny ty léky, drogy a antidepresiva zapomeneme na svůj vnitřní kompas a přestaneme důvěřovat sami sobě.

Mimochodem, o tom jak se propojit s moudrostí našeho těla, mluvím v mém novém online kurzu Generální úklid života. Kdyby vás tohle téma zajímalo, zde je více informací: Online koučinkový kurz Lenky Černé – Generální úklid života.

Štěstí je pro mě dovolit si být svobodná

Dát si volno v pondělí a když se mi nechce, nepracovat i několik měsíců. Mít takovou inteligenci i tak dobře nastavený byznys, že si mohu dovolit kdykoliv vypnout. Ale také umět ve svobodě chodit, protože ona doopravdy není hned pro každého. Když můžete všechno a nemusíte nic… tak je to na první zdání krásná věc. Ale pak se zamyslíte a zjistíte, že je to někdy mnohem těžší, než být systému a nechávat druhé, aby určovali tempo i směr našeho života.

Pro mě je ale svobodné bytí skutečné štěstí. Když jsem svým pánem a určuji si svůj profesní i lidský směr. Když vím, jak funguje mé podvědomé naprogramování, jak pracovat si plnit své sny… A taky, když mohu hořet pro to, co miluji a tvořit pro vás. A zároveň se zastavit i oddechnout v momentě, kdy potřebuji dobít baterky.

Štěstí je pro mě i tohle bilancování, jestli nechci změnu. Ať menší či větší. Je to možnost volby, kterou k životu i ke štěstí bytostně potřebuji. Já totiž neumím fungovat v systému “musíš” a “nesmíš”. Mám to takhle už 37 let 🙂

A je pro mě velké štěstí tu prostě být

Sedět v lese a slyšet zpívat ptáky. Čichat k rozkvetlému květu a radovat se z jeho krásy.  Hrát si s mým psem a smát se, když dělá voloviny.

Je štěstí si dovolit prostě být, nemyslet na to, co bylo a bude… a volně dýchat. Usmát se dovnitř sebe a vnímat, že vy ten svůj klíč máte.

Vaše (zase-o-rok-starší, ale stále šťastná)

Lenka